Aktuálně

Práce žáků na distanční výuce - 2. stupeň - 9. A

HOLOCAUST – úvaha

V návaznosti na probírané dějepisné téma „Holocaust“ vypracovali žáci 9. ročníku úvahu, k níž se nechali inspirovat zhlédnutím některého z vybraných filmů. Zde jsou výňatky některých z nich.

David Trávníček, film Colette

…vidět ve filmu, co se v koncentračních táborech dělo, je mnohem působivější, než když to někdo popisuje slovně…

Sára Předínská, film Chlapec v pruhovaném pyžamu

…Nechtěla bych nikdy v životě tuto dobu prožít. Překvapilo mě, jak lidé dokázali zacházet s lidmi…

Hana Hrubá, film Nahý mezi vlky

…Přišlo mi, že to je jeden z „méně krutých“ filmů, ale taky jsem musela přivírat oči…. Nejvíc se mi na tom líbilo, co všechno hladoví, unavení, slabí a zničení lidi byli schopni obětovat pro jednoho židovského chlapečka, a pousmála jsem se, když se jim podařilo ho rozesmát…

Dominik Kozáček, film Chlapec v pruhovaném pyžamu

…Tento film byl ze začátku zajímavý a na film o holocaustu celkem normální. Ale tak v půlce filmu se to obrátí a je to jenom horší a horší. Na konci filmu jsem byl smutný a naštvaný a kápla dokonce i nějaká ta slza…

Ondřej Košťál, film Schindlerův seznam

Zajímavý film o někom, kdo předstíral, že je Němec v podání Liama Neesona. Celkem jsem si dokázal představit, jak moc strašné to tam bylo, když se Němci zbavovali Židů a ti museli nabíhat do těch baráků, kde bydleli a snažili se schovat kamkoliv to šlo, nebo když věděli, že jdou do koncentráku na jasnou smrt … Už jen tím, že byl film černobílý, tak to mělo tu správnou hrůznou atmosféru starého filmu…

Osobně jsem se díval ještě na Poslední vlak a tam to bylo ještě horší, když ti, kteří ještě žili, museli být s mrtvými lidmi v jednom vagonu a snad si „myslet“, že jedou na dovolenou?! Přitom šlo zase jen o vyhlazení „nečistých“ ras.

HRŮZA A KATASTROFA – jak to mohlo vůbec Hitlera napadnout zbavit se jiných ras, než je on sám. Jeho touha po moci a po ovládnutí světa měla nedozírné následky. Nechtěl bych tam být a zažít to.

O to víc si musíme vážit těch lidí, kteří proti takovým Hitlerům bojovali a snažili se zachránit, koho mohli, i za cenu ztráty svých vlastních životů.

Radka Mráková, film Poslední vlak

… beru to tak, jak to je. Asi jediná věc, co mi přišla optimistická, tak bylo to, jak se na začátku domluvili, že napít dostanou napřed kojící ženy, a myslím, že i děti. Scéna s vodou – lidé venku umývali vlak, když v tom začali židé uvnitř prosit o vodu. Vodu by jim nedali, kdyby neměli žádné šperky. Prakticky vyměnili zlato a šperky za vodu, aby se mohli aspoň trochu napít…

Nikole Kuttenbergová: Chlapec v pruhovaném pyžamu

Tenhle film se mi líbil hlavně z toho důvodu, že to ukazuje příběh z pohledu dítěte. I když já, a pravděpodobně všichni, co ten film viděli, věděli, co se děje, hlavní hrdina filmu to nevěděl a nerozuměl tomu. A to mi přišlo jako zajímavý pohled na věc. Líbilo se mi, že byla ukázána dětská nevinnost v tom slova smyslu, že i když Brunovi říkali, že židé jsou špatní, tak jeho to nezastavilo dál se stýkat se svým kamarádem… Nenávist je jen věcí dospělých, protože dětem jsou tyhle věci úplně jedno…

…Asi nejhorší scéna byla ta konečná, kdy se Bruno a Schmuel pomalu dostávají do plynové komory a je v podstatě jasné, že tento film nebude mít šťastný konec. Musím přiznat, že při této scéně jsem cítila velkou tíhu na srdci a nejhorší je, že se to opravdu dělo. Nedokážu si představit, jak by někdo mohl jen tak zabít nespočet nevinných lidí, když se nemůžou ani bránit…

Isabela Uhrová, film Pianista

...Ve filmu Pianista z 500 000 uvedených židů z Varšavy a Polska ke konci přežilo pouze okolo 60 000 … Bylo to nepříjemné sledovat. Zajímavé to jistě bylo, ale když si představím, že před lety se to doopravdy stalo, tak je to docela strašidelné. Němci, tedy hlavně němečtí vojáci, byli vážně hrozní lidé. To, jak se chovali k židům, i když nic neudělali, bylo strašidelné. Věděli, že jim přímo nikdo nic neudělá, takže je netrápilo židy na ulici mlátit, zesměšňovat a jen tak je střílet….

...Takových táborů, tak zvaně koncentračních táborů, bylo spoustu. Například Mauthausen v Rakousku. Byla jsem tam minulé léto. Abych pravdu řekla, bylo to velmi nepříjemné. Hlavně ta plynová komora. Na zdech byly vidět rytiny nehtů lidí, co tam byli a asi se ven už nedostali. Když jsem stála před tou komorou, tak jsem dostala husí kůži. Blízko toho byly pece. Byly tam květiny a dopisy, také památníky. Bylo to smutné. Co mně přišlo celkem zajímavé, byla místnost s deskami a cestou mezi nimi. Vypadalo to jako normální bílé desky, ale když jsem se podívala blíž, byla to jména lidí, kteří tam umřeli. Někde byly velké díry beze jmen. Asi to bylo tím, že tisíce lidí tam umřelo bez toho, aniž by někdo věděl jejich jméno. Také tam byly hromadné hroby. Dlouhé řady křížů beze jmen. No, celkově to bylo doopravdy zajímavé. Když si představím, že tam ale tolik lidí umíralo, a já jsem schopná to projít jen tak, tak je to strašné…

Kristýna Sigmundová, film Chlapec v pruhovaném pyžamu

…. Vešli do nějaké budovy…zavřeli je do nějaké místnosti a museli si sundat věci. Poté do budovy z vrchu nasypali nějaký prášek…. Um, takový konec jsem opravdu nečekala! Chudáci. Opravdu bych nechtěla skončit život upálením…

Natálie Bartošová, film Chlapec v pruhovaném pyžamu

…. Rodiče Bruna běží před brány koncentračního tábora. Křičí, jenže pak si všimnou komory, která je tmavá od dýmu a všem dojde, co se stalo a kde jejich Bruno je...Tento film je opravdu smutný a traumatizující. Člověk si pak uvědomí, jak krutá doba opravdu byla.

Sára Nedzbalová, film Schindlerův seznam

...Během celého filmu jsem jenom kroutila hlavou a říkala si: “Jsem ráda za to, jak to je teď a za to, že se nemusím bát každým dnem o svůj život.” Popravdě ne jednou jsem měla slzy v očích a smutek z toho, co v tom filmu bylo. Čekala jsem to hrozné, ale až takto vážně ne.

… Bylo pro mě hrozné dívat se na to, jak vyvraždili polovinu vesnice a ještě, jak to kontrolovali jen proto, aby je doopravdy povraždili úplně všechny. Když jsem viděla, jak Schindler vzal tu hrst popela z toho auta, zůstala jsem se dívat jenom s otevřenou pusou a se slzami v očích. A když jsem viděla, co bylo potom.... Nechtělo se mi ani věřit, jak dokázali byt bezcitní… Po dokoukáni tohoto filmu se mi otevřely oči a děkuji, že je to teď takto, jak to je.

Julie Janků, film Collet