Ve čtvrtek 27. února zavítala na naši školu paní Michaela Fišarová, spisovatelka knih pro děti a mládež, aby dětem představila svou tvorbu.
Besedy se zúčastnili žáci od prvního do sedmého ročníku a zažili opravdu příjemnou hodinu.
Ve čtvrtek 27. února zavítala na naši školu paní Michaela Fišarová, spisovatelka knih pro děti a mládež, aby dětem představila svou tvorbu.
Besedy se zúčastnili žáci od prvního do sedmého ročníku a zažili opravdu příjemnou hodinu.
Paní Fišarová hned, snad během první minuty besedy, dokázala navázat kontakt s dětmi, které aktivně reagovaly na její otázky. Stručně nám představila některé ze svých knih, ve kterých se převážně zabývá problémy dětí ve školním věku. A jelikož je sama původní profesí učitelkou, bere nám ěty ze života skutečných dětí. Paní Fišarová několikrát zdůraznila, že právě děti jsou vlastně spoluautory jejích knih.
Mladším i starším žákům podrobněji představila vždy jednu knihu pro danou věkovou kategorii. Herec Miroslav Reil, se kterým na tyto besedy jezdí, vždy přečetl, já bych řekla, že přednesl, část knihy. Žáci pak reagovali na problematiku nastíněnou v knize – zařazení do kolektivu, rivalita mezi spolužáky, násilí a agrese v rodině…
Knihy Michaely Fišarové se na tyto problémy dívají spíše očima dětí, ukazují, jak se s nimi děti (ne)vyrovnávají a jak je (ne)řeší.
Závěrečná beseda s dětmi, proč se hrdinové knih chovají tak, jak autorka popisuje, ukázala, že naše děti nejsou netečné, že chápou mnohdy více, než si myslíme my – dospělí.
Protože beseda měla opravdu velký úspěch a vyvolala zájem dětí, naše škola zakoupila všechny knihy Michaely Fišarové a žáci si je mohou vypůjčit ve školní knihovně.
Některé ohlasy dětí
Adam Šutera, 6. B
„ Beseda s paní Fišarovou byla super. Její knížky vypadaly dobře, určitě bych si jednu z nich přečetl (hlavně Kam ínek J). Její nápady jsou velmi originální, protože fakt jsem knížku ,,A – Ž půjdu do školy“ hltal.“
Nela Žůrková, 6. B
„Bylo to super, nejvíc mě zaujala knížka Nikolina cesta. Došla jsem domů a hned jsem o té kníéžce mluvila, že si ji chci půjčit. Líbilo se mi tam, i to, jak ten pan herec četl tu první kapitolu té knihy. ˇUplně jsem se do toho vžila. Hned jsem měla chuť si něco přečíst.“¨
Strachoň, 5. A
„Pro mě byla nejlepší tato beseda. Vyprávění bylo dobrodružné a zajímavé. Zaujaly mě dvě knížky. Představoval jsem si to jako film. Jak jeli od rodičů vlakem – byla nejlepší kapitola.“
